Každý den díkůvzdání, spolu s rodinou, jídlem a fotbalem, je v Bílém domě jedinečný rituál: prezidentská milost pro Turecko. Navzdory své zdánlivé lehkomyslnosti tato tradice odhaluje fascinující kombinaci historie, symboliky a měnící se prezidentské image.
Raná léta: dary, ne odpuštění
Praxe předkládání krocana prezidentovi se datuje od Abrahama Lincolna v roce 1865. První krůta nebyla omilostněna, ale byla dána jako možnost ke štědrovečerní večeři. Lincolnův syn Thad se do ptáka zamiloval a choval ho jako domácího mazlíčka a pojmenoval ho Jack. Tato raná interakce vytvořila precedens pro představování krocanů prezidentům, i když ještě ne v symbolické podobě, kterou známe dnes.
Po celá desetiletí se krůty nadále dávaly jako dary bez formálního prominutí. Národní turecká federace začala formálně prezentovat krocany prezidentům v roce 1947. Harry Truman dostal v roce 1948 dva, ale ani jeden nebyl omilostněn. Toto gesto zůstalo vyjádřením vděku drůbežářského průmyslu, nikoli prezidentským dekretem.
Od gesta k tradici: Kennedy, Reagan a další
Přechod ke skutečným „odpuštěním“ začal Johnem F. Kennedym v roce 1963. Přestože podrobnosti jsou skoupé, Kennedy údajně omilostnil krocana, který mu byl předložen, což bylo poprvé, kdy prezident výslovně zasáhl, aby zachránil ptáka ze stolu.
Tradice však byla plně posílena až za Ronalda Reagana v roce 1987. Reagan jako první použil termín „prezidentská milost“, když nechal krocana žít. Tato fráze rezonovala veřejností a médii a změnila toto gesto na rozpoznatelnou každoroční událost.
George H. W. Bush dále upevnil tradici v roce 1989 a zajistil, že se stala standardním rituálem Bílého domu. Následující prezidenti, včetně Clintona, Bushe mladšího, Obamy a Trumpa, v této praxi pokračovali a ceremonii často přidali svůj vlastní osobní kontakt.
Proč je to důležité? Symbolika a obraz
Prezidentská milost pro Turecko je víc než jen luxusní tradice. Slouží jako symbolický akt prezidentské milosti, prezentovaný jako jemné gesto soucitu. Prezidentům také poskytuje příležitost získat pozitivní zpravodajství bez velkého úsilí.
Ceremoniál umožňuje Bílému domu promítat obraz lidskosti a dobré nálady, zejména v období dovolených, které je často spojeno s rodinou a vděčností. Tradice je jednoduché, snadno stravitelné vítězství v public relations.
Výroční pardon se navíc stal kulturní památkou. Jde o přelomovou, široce propagovanou událost, která posiluje myšlenku prezidentské moci, a to i ve zdánlivě triviálním kontextu. Akt „omilostnění“ krocana nenápadně posiluje prezidentovu pravomoc udělovat milosti, i když je v sázce málo.
Tradice se vyvinula z gesta předávání dárků k pečlivě naplánované mediální akci. Každý prezident použil milosti k posílení svého veřejného obrazu, ať už prostřednictvím humoru, sentimentality nebo jednoduše ukázkou výkonné moci.
Prezidentská milost pro Turecko je zvláštní kombinací historie, symboliky a vztahů s veřejností. Je to připomínka toho, že i ty nejfrivolnější tradice mohou mít hlubší význam, zejména v kontextu prezidentského obrazu a vnímání veřejnosti.
